Zora Nechvílová - úvalská tenistka, které Wimbledon změnil život

Roku 1918 se narodila Zora Nechvílová. Mládí prožila v Úvalech a její vášní byl tenis. V úvalském tenisovém klubu patřila k nejlepším a platila za velkou oporu při mistrovských zápasech. Tehdy ještě netušila, že díky tenisu se jí změní celý život a zapříčiní, že ve své rodné zemi moc let nepobude.
V roce 1936 se stěhuje s rodiči do Prahy, nastupuje do tenisového klubu SK Slávie Praha a už v roce 1938 se propracuje v československém žebříčku na pozici dvojky. Dnes by to znamenalo, že by byla hned za Petrou Kvitovou, místo Lucie Šafářové. Následující rok odjíždí na wimbledonský turnaj. Píše se rok 1939 a v Evropě se schyluje k druhé světové válce.

Final of the 1910 All-comers' Singles tennis match at Wimbledon, London, England, featuring Anthony Wilding and Beals Wright. From - Anthony Frederick Wilding, zdroj

Zora Nechvílová cestuje na Wimbledon vlakem a z cesty se dochovaly vzpomínky spolucestujících, kde popisují jak jim svojí skvělou němčinou ochotně pomáhala zvládnout nepříjemné otázky německých celníků. Jak dopadla na turnaji nejsou schopny odpovědět ani oficiální záznamy Wimbledonu. Je možné že na poslední chvíli nenastoupila nebo záznamy prostě jen chybí. Ale i tak jí cesta na turnaj změnila život. O pár týdnů později začala druhá světová válka a mladá tenistka zůstala ve Velké Británii bez možnosti se vrátit domů do Československa.
Dalších informací o životě Zory Nechvílové ve Velké Británii není mnoho. Údajně vystudovala univerzitu v Liverpoolu a také pracovala pro Edvarda Beneše, během jeho emigrace ve Velké Británii.
Její život nabral jiný směr až v 1942, kdy se v Londýně vdala za českého emigranta a studentského aktivistu proti nacismu Lubora Zinka. S ním měla později syna Alec Guy Zinka. Lubor Zink utekl před nacisty a jistou smrtí přes Jugoslávii do Francie a následně do Velké Británie, kde se potkal se Zorou. Byl to voják a získal řadu ocenění včetně Válečného kříže a Medaile za statečnost a po válce se vrátil do Československa a pracoval pro Jana Masaryka. Při komunistickém puči v roce 1948 byl označen za sovětského nepřítele a musel opět, tentokrát pěšky, uprchnout zpět do Velké Británie. Tam pracoval pro BBC a později pro NATO.

Lubor Zink a Zora Zinková, zdroj

V roce 1958 Lubor se svojí ženou Zorou i synem emigrovali z Velké Británie do Kanady. Lubor zde pracoval jako přední politický novinář a komentátor s řadou ocenění a byl neúnavný kritik Sovětského svazu. Působil také jako poradce kanadského premiéra. V roce 1972 a 1974 kandidoval do kanadského parlamentu. Zemřel v roce 2003 a jeho žena ho přežila. Zda ještě žije neni jisté. Dnes by jí bylo 97 let.